Podklady pro vydání žádosti o zapsání areálu budovy Mánes a Šítkovské vodárenské věže do indikativního seznamu pro zařazení kulturní památky do kategorie národních kulturních památek.
Úvod
(Citace z knihy prof. R. Šváchy „Od moderny k funkcionalismu“ – Victoria publishing a.s. Praha 1995)
Kolem roku 1930 se centrum pražského emocionálního funkcionalismu formovalo kolem revue MUSAION. Publikovali v ní své práce bývalí členové devětsilu, kteří se nechtěli ztotožnit s dogmaty skupiny ASLEF – především Josef Havlíček, Karel Honzík, Evžen Linhart a Pavel Smetana. Musaion otiskl v roce 1931 Le Corbiserovu „obranu architektury“,odpověď na Teigovu vědecko-funkcionalistickou kritiku Mundanea. Brzy však po té pro finanční nesnáze zanikl a skupina emocionalistů kolem něho našla azyl ve spolku moderních malířů, sochařů a architektů SVU Mánes, který se ve třicátých letech stal oporou české malby pozdního lyrického kubismu a surrealismu a prožíval tehdy novou renesanci. Půdu pro přijetí programu emocionálního funkcionalismu už před tím v Mánesu připravovali Josef Gočár, Otakar Novotný, Kamil Rožkot, Josef Štěpánek, František Marek, Adolf Benč a Ladislav Žák.
Identifikační údaje kulturní památky NČVU MÁNES
Areál budovy Mánes, dnes v majetku Nadace českých výtvarných umělců (výstavba 1928 – 1930) spolu se Šítkovskou vodárenskou věží (věž dřevěná 1495 – věž kamenná 1651) je kulturní památkou jako celek od 22. 12. 1964 – číslo v ústředním seznamu kulturních památek rejstř. č. ÚSKP 399910/1 – 1105, stav ochrany: památkově chráněno. Památková plošná ochrana: památková rezervace, světové dědictví UNESCO, katalog. č. 1000 15 1956, od r. 1971 je pod plošnou ochranou Pražské památkové rezervace.
Adresa objektu:
Budova NČVU Mánes, Šítkovská vodárenská věž
Praha 2, Nové Město, čp. 250/1 Masarykovo nábřeží
Katastrální čísla památkově chráněných objektů reálu v KÚ Nové Město 727181
LV č. 1663
Stavba stojí na pozemku: p. č. 954, 2409/2, 2409/3
Typ stavby: budova s číslem popisným 250
Způsob využití: objekt občanské vybavenosti
Šítkovská věž p. č. 995
Součástí chráněného areálu jsou ještě drobné přilehlé parcely využívané pro současné technické vybavení budovy NČVU Mánes: p. č. 2525, 2526,2409/3, 2409/2. K areálu ještě patří pozemky bez památkové ochrany p.č. 2409/2 a p.č. 2409/3 – KÚ Nové Město.
Vlastník:
Nadace českého výtvarného umění, Praha 2, Nové město čp. 250, Masarykovo nábřeží 1.
Autor stavby: Architekt Otakar Novotný (11. 1. 1880 Benešov – 4. 4. 1959 Praha), předseda SVU Mánes
Autor výtvarné výzdoby: akad. malíř Emil Filla (3. 4. 1882 Chropyně – 7. 10. 1953 Praha), člen SVU Mánes, vybavil prostor restaurace nástropními kubistickými malbami zátiší v technice enkaustiky.
Nedílnou součástí nemovité kulturní památky (areálu Šítkovské věže a budovy NČVU Mánes) je nejen Fillova výtvarná výzdoba, ale i klavírní křídlo značky Steinway, na které před svou emigrací hrával v prostoru restaurace Jaroslav Ježek, člen SVU Mánes.
Stavební zásahy do obou objektů od doby jejich vzniku:
Šítkovská vodárenská věž (1588) získala v r. 1651 svou charakteristickou barokní kupoli. V souvislosti s budováním základů novostavby SVU Mánes byla její stabilita posílena mohutným betonovým věncem kolem základů, který současně eliminoval důsledky odklonění svislé osy věže o 40 cm (celková výška věže je 35 m, kupole 12 m). 2004 – 2008 proběhla obnova vnějšího pláště Šítkovské věže, dle návrhu restaurátorského záměru včetně technologických postupů, které vypracoval Prof.Petr Siegl ak.soch.rest.
Posledním cílem rekonstrukce budovy NČVU Mánes v letech 2012 – 2014, bylo navrátit budově i jejím vnitřním prostorům podobu z 30. let 20. století, ovšem s vybavením moderními technologiemi a technickými prostředky, včetně bezbariérového přístupu pomocí dvou výtahů. Předchozí dvě opravy: první 1980 – 1987 týkající se I. NP., změnila dispozici vnitřního uspořádání. Druhá v letech 1995 – 1996 po vyhlášení havarijního stavu, provedla rekonstrukci a údržbu spodní části objektu. Budova NČVU Mánes získala generální rekonstrukcí v letech 2012 – 2014 původní podobu.
Katastrální mapa areálu budovy SVU Mánes
výřez z Velkého prospektu Prahy 1606
Odůvodnění žádosti o zařazení kulturní památky areálu budovy NČVU Mánes do indikativního seznamu národních kulturních památek.
Areál Mánes naplňuje kritéria pro výběr kulturních památek v plném rozsahu. Stavby, které ho vytvářejí, se dochovaly v autentické formě z doby svého vzniku. Vodárenská věž si zachovala svůj původní vzhled ukončený osazením barokní kupole v r. 1651. Budova NČVU Mánes se rovněž nezměnila od doby ukončení stavby v r. 1930. Pozdější stavební zásahy související především s aktualizací technického vybavení budovy, se nijak na fasádách ani ve veřejnosti přístupných interiérech neprojevily. Lze proto konstatovat, že hodnoty, pro které byl „areál Mánes“ prohlášen nemovitou kulturní památkou, se neměnily.
K výraznému přesahu hodnot kulturní památky dochází v oblasti hodnot urbanistických, historických a společenských.
Donedávna byla hodnota nemovitých památek vztažena pouze k jejich hmotné podstatě, ta byla hodnocena v podstatě stejně, jako u památek movitých, bez ohledu na vztah k místu, k prostředí, kde jsou situovány. Posun v chápání ochrany nemovitých kulturních památek (architektonického dědictví) vedl k pochopení jejich neoddělitelnosti od místa, kde jsou situovány, ať jde o městskou zástavbu nebo o volnou krajinu. Jsou hodnoceny prostorové vztahy mezi nemovitými objekty, které mohou jejich hodnotu buď výrazně posílit nebo téměř zničit. Území s vysokou koncentrací kulturních památek byla prohlašována za památkové zóny, rezervace nebo ochranná pásma.
Areál NČVU Mánes se stal součástí Pražské památkové rezervace. Do zorného pole se dostala konfrontace „areálu Mánes“ s bezprostředním širším okolím, kterým je zástavba nábřeží
a Slovanský ostrov, dále pak vztah k levobřežnímu i pravobřežnímu panoramatu řeky
i k celkovému charakteru zástavby rezervace. Nejedná se zde pouze o vztahy vnímané bezprostředním zrakovým vjemem, ale i prostřednictvím mentální mapy, která vzniká ve vědomí prakticky všech obyvatel i pravidelných návštěvníků města. Nelze než konstatovat, že funkcionalistická budova NČVU Mánes je naprosto přirozeně integrována do historického prostředí.
Základ vytvořil architekt Otakar Novotný kompozičním spojením moderní horizontálně pojaté stavby, která se od okolního prostoru plochou střechou a hladkými fasádami jasně vymezuje, s vertikálou historické věže pronikající vysoko do prostoru nad špici hrotu kupole, která ji zastřešuje. Charakter zástavby pražské památkové rezervace určuje v prvé řadě její jednotný vztah k prostoru – vertikální transcendence její střešní krajiny v panoramatu
a plasticita členění jejích fasád v městském prostoru. Kupole vodárenské věže je tak pojítkem funkcionalistické budovy s okolní historickou zástavbou.
Srovnání areálu NČVU Mánes s historickými vyobrazeními vodárenské věže a Šítkovských mlýnů ukazuje posílení městské prostorové urbanity, která odpovídá rostoucímu významu metropole. Podstatou tohoto procesu je kompoziční sjednocování jednotlivých objektů do sounáležitých celků – v našem případě spojení historické věže s moderní budovou –
a integrace současné architektury do původní zástavby. I zde překračuje areál SVU kritéria kulturních památek
Architekt Otakar Novotný velmi citlivě navázal na prostředí, do kterého svou novostavbou vstoupil. Vytvořil výjimečnou hodnotu, výrazně přesahující rámec daný kulturním památkám
a zároveň příklad pro řešení problému vstupu novostavby do historického prostředí, který zatím nebyl u nás překonán a je i v Evropě vzácný. Závěrem lze shrnout, že urbanistická hodnota areálu přesahuje rámec kulturní památky a opravňuje žádat pro areál NČVU Mánes zařazení mezi kulturní památky národní.
Další přesah standardu kulturních památek je v oblasti historického a společenského významu areálu NČVU Mánes.
Spolek výtvarných umělců Mánes, založený již v r. 1887, aktivně navazoval na úsilí mladočechů, kteří od pasivní resistence staročechů vůči monarchii dospěli k aktivnímu cílevědomému přístupu, pro který bylo charakteristické vytváření samostatné české národní
i kulturní identity a současně i nové kulturní orientace, která vyrůstá z českých národních kořenů a vnímání Čech v evropských souvislostech.
SVU Mánes od počátků své existence přesahoval významem a dopadem činnosti jak z kulturního, tak i politického hlediska běžný rámec uměleckého spolku. Svou autoritou masarykovského spolku pomáhal budovat český stát a vedle svého vlastenectví svojí výstavní činností přinášel i povzbuzující impulzy od vynikajících autorů, uměleckých trendů domácích
i zahraničních.
Roli spolku nepochybně posilovala i skutečnost, že mezi jeho členy patřily vynikající osobnosti nejen uměleckého, ale i společenského světa, jejichž úloha i díla byly ve své době vysoce hodnoceny jak u nás, tak v Evropě, respektive ve světě. Dnes již můžeme vnímat jako symbolické skutečnosti to, že se kromě přijatého jména spolku stal jeho prvním starostou Mikoláš Aleš, i to, že první výstava realizovaná spolkem v nové budově r. 1930, měla název „100 let českého umění 1830 – 1930“.
Připomenout musíme i skutečnost, že umění i architektura první republiky zůstávají jedinečným dokladem doby, kdy naše kultura přirozeně navazovala na své evropské i domácí historické vztahy a vzory, které ji pomáhaly vytvářet po celá staletí. Nikdy po dramatickém přerušení kontinuity vývoje druhou světovou válkou a násilné změně orientace po dobu následujících cca 40 let nebylo obnoveno prostředí názorové jednoty a důvěry v rozvoj civilizace, které utvářelo atmosféru té doby nejen u nás, ale i ve světě kolem nás.